Co jsem ve Varech (ne)viděl
Trochu s odstupem, ale přesto bych se rád podělil o své dojmy z festivalu. Ačkoliv jsem původně neplánoval trávit v kinech veškerý čas a trochu si taky projít okolí, nevlídné počasí nakonec způsobilo, že jsem během šesti dnů nakonec šel na 16 filmů. Čímž asi netrhám žádné rekordy, ale přesto mi ty desítky hodin promítání stačí k tomu, abych měl zážitek z jednotlivých kusů řádně promíchaný.
Až na výjimky mě ovšem filmy dost zklamaly. Nemůžu si ale stežovat, nebyl jsem předem připraven, které snímky stojí za to vidět, ani jsem si pořádně nezjistil, jak probíhá získávání vstupenek. První chyba se projevila tak, že jsme filmy vybírali podle těch tří vět v katalogu, které většinou neříkají vůbec nic a řekl bych, že často přímo klamou. To je tak, když z celé nabídky mi něco říkal jen Hostel II a nový Lynch. Pomohly až většinou náhodné tipy, které člověk zaslechl.
Na představení se je možné dostat v zásadě hlavně dvěma způsoby. Buď rezervací na festivalový pas den předem, nebo vystáním neobsazených míst těsně před promítáním. Nemám to s čím srovnat, ale podle ohlasů byl tento ročník co se návštěvnosti snad "nejhorší" vůbec. Rezervace navíc začínaly v 7 hodin ráno a jelikož jsme nebydleli přímo ve Varech, jezdit kvůli tomu každý den na pokladnu do Thermalu prostě nešlo. Jedinou možností byla tedy SMS rezervace, do které byla uvolněna asi třetina lístků. Problémem bylo, že se nám povedla vlastně jen jednou - údajně to obecně zlobilo a navíc bylo třeba posílat skutečně těsně po sedmé, v 7:01 už bylo často vyprodáno. Pro nás to však znamenalo, že když jsme okolo poledne dorazili do Varů, zbývala volná místa většinou už jen na vesměs odpad. A jelikož jsme vystávání lístků před zahájením neměli ozkoušené, raději jsme vzali cokoliv.
Rozčarování z filmů mi přivodilo dočasnou krizi sebevědomí. Když jsem ani pátý film v řadě vůbec nepochopil, začal jsem si říkat, že z nás dvou to asi nebude ten film, kdo je hloupý. Podobný dojem jsem měl, když jsem na Febiofestu šel na doporučení Retala na film 29 palem a nějak naprosto nepochopil jeho smysl. To tak člověk kouká, kouká a začíná být svou neschopností najít si v těch obrázcích cokoliv hrozně iritovaný, pořád čeká, že to ještě přijde, půl hodiny před konce přestává věřit, nakonec bum - nějaká nepochopitelná scéna, titulky, zoufalství nad svým osudem. Díval jsem se však, jaké je nakonec pořadí divácké oblíbenosti a docela se uklidnil. Až na výjimky jsme skutečně nechodili na populární věci. Zrníčko pochybností však stále zůstává v podobě oceněného Ping pongu.
Noise
Snímkem na rozjezd byl australský Noise. Příběh o brutální vraždě v metru a obyčejném policajtovi, kterému zvoní v uších. Pár pěkných vtipů, příběh trochu bloudivý. Od kina čekám buď skvělý příběh, nebo alespoň nějakou silnou atmosféru, protože třeba u onoho Lynche si člověk musí vystačit jen s ní. Když jsem odcházel z Noise, neodnášel jsem si nic, vlastně jsem do pár hodin téměř zapomněl, o čem že to bylo.
The Hottest State
Zajímavě začínající příběh o klukovi, kterému dá nějaká holka košem, posléze mi to nepřišlo příliš věrohodné, zato strašně dlouhé a nakonec snad i nudné.
Ping pong
Kluk jede na prázdniny za strýcem do domu, kde asi žila jeho rodina, než se otec oběsil a matka se svým bratrem kvůli majetku rozhádala. Hraje ping pong s bratrancem, který pije rum a neudělá zkoušky na konzervatoř, téměř se vykoupá v toxické nádrži, vyspí se s tetou, opraví bazén, utopí v něm jejich psa a odjede. Možná má film sdělit i něco víc, než co se mi vešlo do této věty, bohužel někomu jinému než mně.
Schröders wunderbare Welt
Německá komedie z chudého pomezí východního Německa, Česka a Polska. Zápletka stavby velkého zábavního parku namísto opuštěného lomu má sloužit k jakési analýze vztahů těchto tří národů, moc se mu to ale myslím nedaří. Záplava zběsilých vtipů či alespoň pokusů o ně jakoukoliv myšlenku zabíjí. Na druhou stranu byl to první film, na kterém jsem se docela nasmál, takže proč ne. Do kina bych na to nešel, ale jestli to jednou bude v televizi, klidně nepřepínejte.
Klopka
Srbský snímek o chlapci, který má srdeční chorobu, respektive jeho rodině, která nemá na operaci, respektive zoufalém otci, které pro sehnání peněz je ochoten udělat cokoliv. V detailech trochu nevěrohodné, celkově výborný film, jeden z mála, které se mi opravdu moc líbily. Zvláště jelikož docela drsně ukazuje pravděpodobnou srbskou realitu ekonomické transformace, která zde jistě probíhá o dost drsněji než u nás. Navíc pěkně natočené.
Foster Child
Filipínský film zachycující jeden den v životě pěstounské rodiny. Nestihli jsme ho včas, což je asi částečnou příčinou, proč jsem nechytil ani po 45 minutách žádnou dějovou nit. Pořád tam křičely nějaké děti a jednotlivé postavy se mi nedařilo identifikovat. Ve výsledném pořadí dopadl docela dobře, tak jej nechci příliš hanit, zvláště když jsem jej ani nedokoukal.
Centochiodi
Vyučující filosofie, který probodá hřeby sto knih z univerzitní knihovny, odjede žít v rozpadlém brlohu, stane se pro místní "domorodce" "Ježíšem" a po dopadení vysvětluje, že všechny knihy světa nemají větší hodnotu než jedna káva vypitá s přítelem. Poselství snímku mi však stejně zůstalo dost ukryto. Přitom jsem se na něj podle popisku dost těšil, bohužel další z nepochopených.
In 3 Tagen bist du tot
Rakouský "horor", který byl zařazen do výběru kritiků Variety. Podle mě jen ukázka toho, jak se v Evropě filmy s komerčními ambicemi - což by horor mít měl - nějak nedaří točit. Oznámení smrti esemeskou, upižlání hlavy jedné z obětí o hranu akvárka... ne, opravdu nic děsivého. Ve spojení s naprosto nesmyslným jednáním všech postav to v publiku vyvolávalo salvy smíchu, přitom film zjevně neměl být parodií, zas tak zábavný nebyl. Trapné.
True North
Úžasný snímek o rybářích pašujících čínské emigranty do Británie. Nechci prozradit nic víc, protože doporučuji si film nějak sehnat a pustit. Irská hudba, ponuré záběry lodi zmítané ve vlnách, šokující závěr při kterém musí zamrazit. Jasný děj, poměrně jasné motivace postav, dobře zahrané, týkající se tématu, nad kterým se stojí za to zamyslet. Jedním slovem - skvělé.
Dolina
Maďarský absurdní film, který má asi nějak ukázat absurdity totality. Pro mě dvě hodiny trápení, kdy jsem přes usilovnou snahu z oné alegorie nedokázal nic vydolovat. Mimořádně podivná věc. Když se ptal po skončení známých, většina se tvářila, že to nebylo tak špatné a má krize sebevědomí byla na vrcholu. Kamarád mi pak naštěstí pověděl, že u toho třikrát usnul. Tak jsem se mohl uklidnit, že nejsem jediný na celém světě, kdo Dolinu nechápe. Kdybyste snad o to měli zájem - muž s PDAčkem přijede do jakési rodné enklávy mezi Maďarskem a Rumunskem, kde vládnou jakýsi kněží s umělými bradkami a život je něco mezi středověkem a komunismem. Má vyzvednou kosti svého otce a zase zmizet, bez nich se vrátit nemůže, protože by ho jakýsi tajemný bratr zabil. Oni mu jej nechtějí dát, pak že jo, nakonec že ne. Mezitím proběhnou dva podivné vedlejší příběhy, hrdina pozná svou matku, povídá si o otci a momentálně zaostalý z Vesničko má středisková je asi otráven.
Tu ya de hun shi
Pro mě velké překvapení - mimořádný mongolský snímek o milující manželce, která se musí rozvést s ochrnutým mužem, protože by nezvládla uživit rodinu, ačkoliv takový popis je dosti zjednodušený. Velmi zajímavé, vzhledem k původu a životním podmínkám trošičku legrační, ale hlavně takové blízké. Podobný příběh zasazený do trochu jiného rámečku by klidně mohl být natočen i v Evropě, z (nejen) asijských filmů nejvíce pochopitelný.
The elephant and the Sea
Poměrně záhy jsem sledování tohoto malajského filmu vzdal, tak nemůžu řádně hodnotit. Nebylo v něm minimálně ze začátku ani moře ani slon, zato rozbité auto, mrtvá matka a nudle s chobotnicí, po které se jedné postavě udělá zle. Ruch, nudle, divný děj, možná se to časem vyjasnilo, ale nechtěl jsem riskovat další zklamání.
Tumšie brieži
Lotyšsko, autonehoda, nevěra, střílení jelenů. Nebýt scény s nahými prozpěvujícími si Němci zavřenými v mrazáku na maso, by to byl úplně ztracený čas. Umělecké a nezávislé jak jen něco může být.
Black Sheep
Pecka festivalu, novozélandský film, který by klidně mohl do normánlí distribuce a musel by mít velký úspěch. Parodie na horor a nejzábavnější věc od Borata, podle mě navíc ještě daleko lepší. Vtipné od začátku až do konce, svižně, každá jednotlivá scéna, jeden vtip za druhým. Zmutované ovečky žerou lidi a dělají z nich ovčí zombie. Proti nim kluk s fóbií proti ovcím a ekologická aktivistka. Část zábavy asi tvořily reakce vyprodaného velkého sálu, ostatně když první salvu smíchu a potlesku vyvolá i nevinné zabečení v samotném úvodu filmu, nemůže se vám nelíbit. Ovšem už jen kvůli tomuhle snímku stála za to přetrpět to všechno ostatní.
Lady Chatterley
Snad dobrý film, ovšem asi nemířený na mě. Zdálo se mi, že úplně bez děje, ale podle podílu žen v publiku asi skutečně cílil na jinou skupinu diváků. Dal by se přečkat, akorát ta délka - přes 2,5 hodiny - na mě byla po všech těch dnech už trochu moc.
Jin tian de yu zen me yang?
Příběh čínského scénáristy prolnutý s příběhem jeho postavy se špetkou dokumentárního pohledu. V zásadě bez děje a s asi úplně jiným poselstvím, než jaké jsem si odnesl já, ale příjemné zakončení, pěkná hudba, měl jsem z něj jednoduše příjemný pocit. Mohl by být o krizi identity v rychle se měnící Číně, mohl by být ale také o něčem úplně jiném, prostě se mi líbil.
