Trocha té nesnášenlivosti asi patří k životu. Trocha toho odporu k Romům asi patří ke koloritu v našich zeměpisných šířkách a délkách tak, jako celkem
všude po světě existuje nějaká ta nenáviděná menšina. Ale zdá se jen mně, že už toho poslední dobou začíná být trochu příliš?
Dobrá, trošičku prostoduchý vsetínský starosta byl zvolen díky svému ráznému řešení romské otázky. Dobrá, zoufalá umírající Lidová strana zjistila, že jediný volný výklenek voličstva schopný přehodit je přes pět procent jsou pohrobci Sládkovců. Dobrá, onen starosta je vicepremiér a pro maskování svého malého problému využívá mimo státního aparátu také vhodně časované výroky o zapalování náměstí. Dobrá, máme tu také jednu opravdu podivnou ženskou, která kdesi kdysi řekla: "
Bohužel, jsem rasistka, nesouhlasím s integrací cikánů. Vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno... klidně to budu křičet do celého světa." A dobrá, každý druhý klidně do anonymního průzkumu řekne, že souhlasí.
Co mě zaráží je, že například onoho starostu je spousta lidí ochotna veřejně hájit, a to zcela nepokrytě právě proto, že je rasista. Že lidé přestávají tyto svoje temné vášně schovávat v soukromí a zcela veřejně se s nimi pochlubí. Že po každém takovém šokujícím případu se vyrojí, ostatně i spousta spotů na blozích, více článků hájící toho kterého hrdinu než těch odsuzujících. Že se lidé neschovávají jen za přezdívkami v diskusích na iDnes, ale klidně tyto svoje názory prezentují adresně. Že na jakémkoliv místě jsou lidé nemyslící si, že něco takové patří do politiky ukřičeni většinou a nejen nejen anonymní.
Senátor a senátorka způsobili jednu hroznou věc. Lidé se přestali stydět za svou hluboce umístěnou averzi k té naší problémové menšině a přestali se bát ji projevit. Jestli se to zase přeženene, nebo se tomuto tématu dostane dlouhodobějšího zaujetí společností dost možná rozhodne jihlavský státní zástupce.
