Pobaví asi jen ty, kdo primárky sledují pečlivě. :-)

Tweet

Nevím, jak se to stalo, ale vytvořil jsem si jakousi obsesi okolo amerických voleb. Většinu zkouškového období jsem chvíle relaxace trávil u CNN a jak jsem se do toho ponořil, čtu si nejnovější zprávy z kampaně nejméně 5x denně. Rád bych se podělil o několik vtipných věcí, které se v posledních dnech na internetu objevily. Hillary ve výprodeji to už má asi spočítané. Kauza s pastorem Wrightem ovšem Obamovi určitě nepomohla. Obama Girl strikes back! A i Hillary má svůj drobný trapas.

Tweet

Tento graf je vygenerován z asi nejlepšího podobného testu - Political Compassu. Pokud jste na Facebooku, můžete si jej vyplnit tam a porovnat se se svými přáteli. Jsem si však předem jist, jak dopadnete - většina bude podstatně více volnomyšlenkářská a pravděpodobně i o něco ekonomicky levicovější než všichni důležití kandidáti na amerického prezidenta. Já například skončil ve fialovém čtverci, cca ve třetině od obou os. Všichni mí známí ale dopadli přinejlepším poblíž osy, většina až v zeleném čtverci. Nikdo se ovšem nepřehoupl do horních kvadrantů. Podobné testy nejsou víc než zajímavostí a otázky jsou navíc uzpůsobené americké politické realitě. Přesto je zajímavé uvědomit si, že oni údajní "američtí socani" jsou stále ještě napravo od vás. A ještě jedna zajímavost, kterou však mám vysledovanou jen na malém vzorku. Zdá se, že se většina lidí pohybuje v 1. a 3. kvadrantu. Skutečně tedy dává smysl nepřímá úměra mezi ekonomickou a společenskou svobodou? Proč by lidé, kteří odmítají roli státu v hospodářství měli chtít regulaci jinde a naopak?

Tweet

Dobrá, největší možná ne. My s Obamou máme taky ještě problém udržet si pořádek na stole. :-) Letos poprve mám díky CNN, YouTube a obecně internetu možnost sledovat americké primárky téměř bezprostředně. Ve škole, kostele, ba ani v Lídlu jsem žádného kandidáta - na rozdíl od poloviny obyvatel vybraných států USA - nepotkal, ale mediální kampaň mohu vstřebávat úplně stejně jako Američan. Přemýšlím, proč jsou ty americké volby tak jiné. Slovní přestřelky a více či méně jasně vyjádřené urážky mezi politiky máme také. Spousta slov o imigrantech, pracovních místech, snižování daní a zvyšování dávek je též všude stejná. Čím se americká kampaň liší je cosi, co z vnějšku vypadá jako intenzivní patos. Amerika sem, Amerika tam, ústava, svoboda, budoucnost našich dětí, velcí hrdinové naší minulosti, nejlepší stát všech dob... V Evropě je patetický politik směšný politik. A tak se kampaně omezují na silná slova a silná čísla, která pak v praxi neznamenají stejně vůbec nic. Na úrovni menších homogenních zemí to snad ani nejde jinak, od českého premiéra nikdo nechce, aby byl směsí Churchilla, Gándího a Aristotela. Neprošlapáváme nevyzkoušené cesty, neměníme svět. Ale jestli jednou vznikne skutečná evropská politika, skutečné evropské volby a evropská kampaň, budeme patos spojující se ve zdravé sebevědomí potřebovat. Stejně jako charismatické politiky, kteří aniž by vyvolávali posměch budou schopni pronést projev jako je tento:

Tweet