8. 04.
Pokud se zajímáte o ekonomii, nemůžete se vyhnout pojmu užitek. Vyskočí na vás všude, v každém modelu, v každém grafu. Vždy, když je třeba popsat nějakou situaci rozhodování, vytasí se ekonom užitkem.
Užitek není číslo
U firem to je prosté, užitek se obvykle položí roven zisku. Zisk je pěkně spojitý a měřitelný, nedá se nijak intepretovat, je to prostě jednorozměrné číslo. Pokud začneme o užitku mluvit na úrovni lidí (nemluvě o společnosti, to už je úplná džungle), trochu se to komplikuje. Nemáme nejen jednorozměrné číslo, nemáme ani mnohorozměrné číslo, nemáme pořádně číslo žádné. Především se ale začíná pojem “užitek” používaný v modelech značně vzdalovat způsobu, jak je běžně chápán. Trochu extrémní přístup, který je ale zcela v hlavním proudu, tvrdí, že vše, co děláme, je pro maximalizaci našeho užitku. Ekonomie se pak zdá být velmi sebestřednou a téměř mechanickou disciplínou, která se jen za každou cenu snaží obhájit sobectví.
Pokřivený svět primitivního vnímání užitku
Lidé jako Václav Klaus tento obrázek ostatně jen přiživují a deformují pohled společnosti na ekonomii. Primitivním chápáním užitku je pak šermováno i v diskusích, které s ekonomií nemají mnoho společného (alespoň ne touto formou). Existují lidé, kteří na otázku: “Co je smysl života?” dokáží odpovědět “Maximalizace užitku.” A užitkem myslet opravdu jen materiální statky, nejlépe přímo peníze. Otázka však zdaleka nemusí být až tak abstraktní, obecně na otázky, co je dobré, nemá odpověď “to, co přináší nejvyšší užitek” smysl. Je to pouze přeformulace umožňující při chybně úzkém definování užitku hájit jednoduché odpovědi na složité otázky.
Užitek je jen nástroj
Ve světle situací, kdy se z vnějšího pohledu lidé chovají v protikladu se svými zájmy, a to často dokonce vědomě, se totiž význam užitku rozšiřuje. A to až tak doširoka, že sám o sobě nemá žádný význam, nenese žádnou informaci. Používá se pouze proto, abychom otázky rozhodování uměli přeformulovat do jazyka modelů a grafů, abychom dokázali to nekonečno faktorů, které naše jednání ovlivňuje, převést do jedné veličiny. Moudro “každý maximalizuje svůj užitek” je banální, nedá se podle mého soudu napadat, ale ani využívat jinak než čistě technicky.
Může mít opravdový altruista užitek ze svého jednání?
Pamatuji se, že jsem kdysi kamarádovi vysvětloval, jak žádný opravdový altruismus neexistuje, že se vždy chováme jen s ohledem na svůj užitek. Děláme čestné věci proto, že z toho máme sami uspokojení. V extrémních situacích jsou lidé ochotni i obětovat život, ale vždy jen proto, že z toho mají užitek. Kamarád mi oponoval, že pak už by to nebyl žádný altruismus a nebylo by na něm nic dobrého. Mýlili jsme se oba. (Mimochodem tuto debatu jsme vedli ještě než jsem začal studovat nebo se jakkoliv zajímat o ekonomii. Člověk si zjevně vybírá školu - a třeba i noviny atd. - které odpovídají jeho pohledu na svět, spíše než že by škola a noviny tento pohled formovaly. Ekonomové možná nejsou cynicky egoističtí proto, že by se tomu naučili, ale protože si právě pro tyto své vlastnosti ekonomii vybrali.)
Dobrý stav světa
Zaleží totiž na tom, jak si užitek vyložíme. V jediném udržitelném pojetí - vzhledem k teorii maximalizace - bychom slovo užitek mohli spíše zaměnit za dobrý stav světa. Tímto termínem bychom jeho použití v ekonomii přiblížili běžnému jazyku. Je to přitom v zásadě to samé. Lidé svým jednáním maximalizují svou představu dobrého světa. Rozumí se samo sebou, že v tomto světě obvykle mají dobrý plat, zajímavou práci a plnou ledničku piva oblíbené značky. Ale také není nic podivné na tom, že do úsilí o dobrý svět patří i nesobecké chování až po sebeobětování. Je pak naprosto přirozené, že do rozhodování zasahují i mnohé jiné faktory než peněžní kalkulace výsledků. A řeknu-li, že v životě nedělám nic jiného, než “maximalizaci dobrého světa”, nezní to ani trošku nemorálně. A ani trošku to nesnižuje statečnost, čestnost a všechny ostatní ctnosti. Ano, děláte to kvůli sobě, pro vlastní uspokojení. Ale pokud vás uspojí něco tak morálně vysokého, snižuje to nějak vaši zásluhu?
Tedy závěr mé úvahy: opravdoví altruisté existují. Že přitom jen maximalizující svůj užitek (představu dobrého světa) tomu není nijak na závadu.
David Antoš
Loading ...