25. 09.
Na sklonku prázdnin jsme se s pár kamarády vypravili do Bratislavy a Budapešti. Maďarsko jsme chtěli navštívit už loni, ale tento výjev většinu lidí (bohužel) odradil:
Na východ!
Je zajímavé, že (a asi nejen já) na přeshraniční výlety téměř výhradně jezdím na Západ. Zatímco Britové si létají do Čech užít levné pivo a tak vůbec, až do letošního roku jsem kromě obligátního Řecka a Chorvatska nebyl na východ od Vídně. Místo toho aby člověk jezdil do východního ráje, kde se z kapesného dá pěkně žít, projíždí západní Evropu, kde si nemůže dát ani pivo v hospodě. Marně přemýšlím, čím to je. Západní státy dnes již vypadají vcelku stejně jako my - nebo alespoň Praha - žádné okouzlení splachovacími záchody a ovocem v obchodech. Země na východ od nás nabízejí skoro přesně to, co my pro západní turisty - trochu exotiky, pocit nadřazenosti, že naše HDP je o nějaké to procento vyšší, dobré ceny. Proč tedy Češi hromadně nejezdí na Východ? A nemyslím tím ani tak Slovensko a Maďarsko, které žádným “Východem” nejsou, ale spíše Ukrajinu, Rumunsko, Bulharsko. Proč se Češi bojí jezdit na východ více než Němci k nám? Vede skutečně za našimi hranicemi taková civilizační propast?
Bratislava překvapila
Hostel, či spíše ubytovna, ve které jsme strávili onu jednu noc v Bratislavě by to naznačoval. Neskutečně špinavé prostředí smrdící nejprve Savem, postupně hlavně špinavými ponožkami, a plné podezřele vypadajících asi dělníků. Jenže aniž bych si to toužil ověřit - podobné ubytovny budou jistě i v Praze a asi i na Západě, prostě jsme si vybrali velmi levné ubytování a neměli úplně šťastnou ruku. Navíc jsem v ní osobně strávil jen asi 5 hodin a převaha dělníků měla velkou výhodu - v deset ráno byla ubytovna liduprázdná a člověk měl klid v koupelně.
Bratislava samotná na mě zanechala smíšený, ale celkově pozitivní dojem. Přijeli jsme navečer a nasvícené centrum bylo kouzelné. Opravené, malebné, prostě pěkné. Slyšel jsem, že Bratislava je prý díra, kde nic není. Díra možná, ale s pěkným jádrem. Problémem je asi okamžitý skok z centra na sídliště, Bratislava nemá žádné čtvrti typu Nuslí, Vinohrad a Karlína, které by historickou část města odstínily od paneláků. Má to i svou “výhodu”, z těch pár hodin, co jsem v ní strávil, se mi Bratislava zdála být velkým staveništěm. Disponuje spoustou volných ploch a problémy asi nedělají ani památkáři - cokoliv se mezi centrum a sídliště postaví, dojmu z města jen prospěje. Časem by to mohla být velmi moderní a živá metropole. A pak snad něco udělá i s tím svým hradem, který zdálky vypadal zajímavě a zblízka naprosto zdevastovaně.
Zklamalo mě jídlo. Těšil jsem se na nějakou pěknou typickou slovenskou krčmu a ačkoliv jsme měli místní průvodkyně, skončili jsme v jakési “smíchovské” hospodě se Staropramenem. Nevadí, halušky ochutnám příště. Zajímavé je, že podobný problém jsem pak měl i v Budapešti. Všude samá pizza, gyros, McDonald, ale nějaké lokální jídlo ne. Ale ono to tak asi je i v Praze, kdybych nevěděl, kam jít, náhodným blouděním bych pravděpodobně také neuspěl. Zvláštní. Globalizované.
Maďarští Slováci, nebo Slovenští Maďaři?
Na cestě dál do Budapešti, kde jsme strávili tři noci, jsme se podívali také do Komárna. Přímo v centru si zde postavili jakési disneylandové městečko, kde každý dům má připomínat sloh nějakého státu. Je to pochopitelně příšerný kýč, ale asi to funguje - jinak bychom se tam ani nezastavili. Větším zážitkem z Komárma pro mě však bylo, že mě zde prakticky každý oslovoval nejprve maďarsky. Nevím, jaký je poměr Maďarů a Slováků na jihu, ale vidět takto jazykově rozdělené město je zvláštní. Moc nevěřím, že to tak může dlouhodobě fungovat. A těžko tomu nějak pomůže integrace EU, i kdyby byla naprosto úspěšná.
Zážitek z metra
Budapešť mě překvapila nejvíce svou velikostí. Myslel jsem si, že bude asi na úrovni Prahy, namísto toho se mi zdála větší než Vídeň. Hostel jsme si tentokrát vybrali skvěle - čistý a poblíž metra.
Právě v metru nás Budapešť přivítala hned ráno s velmi “otevřenou náručí”. S Maďary se je těžké domluvit. Rozumět se jim nedá a anglicky nepromluví téměř vůbec. Kromě toho na mě působili dosti nepříjemně a neochotně (a Maďarky nejsou vůbec tak pěkné jako Slovenky, abych přidal další povrchní soud. :-)). Když jsme si v metru kupovali lístky, nebyli jsme prodavačce schopni vysvětlit, co vlastně chceme. Část z nás vytrvala a dostala oranžové lístky, část si šla hrát s automatem a dostala bílé. Cena byla přibližně stejná, podle názvu “single ticket” a “metro ticket” jsme usoudili, že oranžový funguje všude a bílý je jen do metra.
O čtyři stanice dál se nám stala dosti typická věc - chytili nás revizoři. A zjistilo se, že bílý lístek je sice jen do metra, ale také jen na tři stanice. Revizorky byly ovšem neoblomné, vysvětlení slyšet nechtěly, anglicky moc nehovořily, zato vyhrožovaly policií. Tři z nás tak nakonec skutečně pokutu 5000 forintů (něco přes 500 Kč) zaplatili a Budapešt začala dosti hořce.
Nemohu si pomoct, ale stále mi to připadá absurdní. Ani zpětně jsme na žádném plakátu informaci o tomto omezení nedohledali, pro maďarsky nehovořící turisty je prostě nedostupná. Všichni jsme lístek měli a jen část špatný - zjevně jsme nechtěli podvádět. Prošvihli jsme to o jednu stanici. Jakkoliv revizorky postupovaly legálně, výsledkem je špatný dojem, který na nás Maďarsko udělalo, a to jej pravděpodobně bude stát váce než těch 15 tisíc forintů. Buzerovat takovýmto způsobem turisty je prostě nepochopitelné. Jediným vysvětlením by snad mohlo být, že nás považovaly za Slováky. Opravdu by mě zajímalo, jestli podobně striktně se ke zmateným cizincům chovají i v Praze a jinde. Jsou to podobně zbytečné detaily, které mohou další návštěvníky odradit.
Historismus místo historie?
Dunaj je krásná. Mosty jsou krásné. Palác i parlament jsou v celé své velikosti krásné a dominantní. Budapešť je pěkné město. Překvapivě však není ani trochu historické. Nenarazili jsme snad na jedinou stavbu, která by byla starší než 200 let. Vedle zmíněný neocosi vypadá centrum Budapešti jako velká Pařížská nebo malá Paříž. Není to a priori špatně, jen je pak vtipné smát se Američanům, že jejich města nemají žádnou architekturu, že nemají žádnou historii.
Dvě tváře Maďarska
Když jsme šli okolo parlamentu, všude okolo byly zátarasy. Nijak nás to neudivilo, v Paříži jsou také všude, není to nic nezvyklého. Zaujalo nás až to, že z vnejší strany byla k zátarasům připevněna železná konstrukce ležící na zemi. Její účel je jednoduchý - kdyby se někdo tlačil, aby zátarasy povalil, vlastní vahou tomu zabrání. Podobná zařízení se v Budapeště jednoduše nepoužívají jen na okrasu. Ještě více šokujícím dojmem působil památník osvobození Rudou armádou. Už samotný fakt, že zde stále stojí - včetně velké zlaté pěticípé hvězdy na vrcholu - je dost překvapivý. Že je však kolem dokola s jedním malým průchodem ve vzdálenosti 3, 4 metrů obehnán stejnými zátarasy jako budova parlamentu a že uvnitř kruhu neustále chodí dva policisté je zvláštní pohled.
Budapešť na pohled vypadá jako naprosto normální metropole normálního státu. Je těžké představit si, že by zde snad mohlo v nedávné době probíhat tak šílené věci jako na videu níže. Že je Maďarsko ekonomicky na dně není na ulici nijak poznat. Že nezanedbatelné množství lidí sympatizuje s fašizujícím hnutím téměř také ne. Jen podobné obrázky dávají vědět, že jsme si jen vybrali klidnější období. A chce se mi říct: díky, že u nás tím nejhorším jsou jen zahnívající komunisté.
Palác mne trochu zklamal, zdálky vypadal lépe. Chyběla mu nějaká dominanta, nějaký ten kostel či jiná výrazná stavba, kterou by člověk mohl navštívit s dobrým pocitem turisty. Vedlejší Rybářská bašta byla nádherná. Bohužel 3 metry vedle stojí hotel Hilton vypadající trochu jako Citibank v Dejvicích. Proč se podobné věci nikdy neboří? Je to tak strašně drahé? A ještě jedna otázka - proč v Budapešti není skoro žádná připomínka dlouhé nadvlády Turků, to se nic v té době nepostavilo?
Vyhlášené jsou budapešťské termální lázně. Moc jsem se na ně po celém dni chození těšil, bohužel jsme do nich nakonec nešli. V těch, které jsme si vybrali, byl zrovna jen pánský den, což bylo přijatelné jen pro těsnou menšinu z nás. Škoda, stejně jako nenavštívená tržnice je to zážitek ponechaný na příští návštěvu. Dva dny na turisticky zběžné projití Budapešti se nakonec ukázaly jako málo, je to holt příliš velké město.
V Maďarsku je trochu levněji než u nás. A dostupnost všeho ve stejné míře jako doma byl zvláštní pocit. Stejně jako obchody s českým zbožím. Nejen častý alkohol (v Maďarsku jede hlavně Kozel, v porovnání s místní hvězdou Dreherem je to opravdu pochopitelné), ale třeba i obyčejné mléko, jogurt, bageta… Střední Evropa je asi přeci jen společný trh. A platí to i opačně - čabajka, kterou jsem si přivezl jako suvenýr, je naprosto stejná, kterou člověk sežene téměř v každém českém obchodě.
Mám z výletu dobrý pocit, rád bych se podíval i dál, snad příští léto. Pokud může být takový zážitek výlet na tak blízké Slovensko a Maďarsko, bylo by třeba Turecko jistě úžasné.
David Antoš
Loading ...