22. 01.
Dobrá, největší možná ne. My s Obamou máme taky ještě problém udržet si pořádek na stole. 
Letos poprve mám díky CNN, YouTube a obecně internetu možnost sledovat americké primárky téměř bezprostředně. Ve škole, kostele, ba ani v Lídlu jsem žádného kandidáta - na rozdíl od poloviny obyvatel vybraných států USA - nepotkal, ale mediální kampaň mohu vstřebávat úplně stejně jako Američan.
Přemýšlím, proč jsou ty americké volby tak jiné. Slovní přestřelky a více či méně jasně vyjádřené urážky mezi politiky máme také. Spousta slov o imigrantech, pracovních místech, snižování daní a zvyšování dávek je též všude stejná. Čím se americká kampaň liší je cosi, co z vnějšku vypadá jako intenzivní patos. Amerika sem, Amerika tam, ústava, svoboda, budoucnost našich dětí, velcí hrdinové naší minulosti, nejlepší stát všech dob…
V Evropě je patetický politik směšný politik. A tak se kampaně omezují na silná slova a silná čísla, která pak v praxi neznamenají stejně vůbec nic. Na úrovni menších homogenních zemí to snad ani nejde jinak, od českého premiéra nikdo nechce, aby byl směsí Churchilla, Gándího a Aristotela. Neprošlapáváme nevyzkoušené cesty, neměníme svět. Ale jestli jednou vznikne skutečná evropská politika, skutečné evropské volby a evropská kampaň, budeme patos spojující se ve zdravé sebevědomí potřebovat. Stejně jako charismatické politiky, kteří aniž by vyvolávali posměch budou schopni pronést projev jako je tento:
David Antoš
Loading ...