22. 06.
Dostalo se mi té cti (díky!), že mi v Respektu pravidelně každých 14 dní vychází sloupek na nějaké to internetové téma (tedy zatím byly jen dva, ale to už přece je pravidelně :-)). Mimo jiné to pro mě znamená, že vedle článků pro Lupu mám možnost psát i pro úplně jinou komunitu, úplně jiný formát textu a o dosti jiných tématech - což je všechno dohromady opravdu zábavné a vzhledem k rozsahu a četnosti také nezatěžující. Nejsem žádný novinář, ale psát právě sloupek je zajímavé - být limitován počtem znaků je pro mě úplně nová věc, ostatně i tenhle spot, který má být úplně o něčem jiném, začínám pěkně rozvláčně. 
Respekt navíc není týdeník, který by četli internetoví nadšenci s RSS čtečkami plnými informací, takže je třeba být nejen stručnější, ale také srozumitelnější. Vhodná témata se také asi dost liší, soukromě jsem si určil, že by asi měla být lehčí, možná lehce bulvárnější - jednoduše čtenáře Respektu asi nezajímá, proč jsem tak odvázanej z nového Facebooku, když jej i mezi aktivními českými uživateli používá možná pár stovek lidí.
Díky vstřícnosti Respektu texty mohou vycházet i jako glosy na Lupě, kterým jsem se dosud vyhýbal. A mám z toho radost - tištěná publikace nutí ke stručnosti a jen k nakousávání. A ono to je možná někdy dobře. Sloupek o autorském právu ve vztahu ke skenování knih Googlem je jen takovým povrchním upozorněním na zajímavou událost, ale možná o to větší potřebu mají lidé vyjádřit se a všechny ty možné argumenty doplnit sami. Hned snad v den, kdy ono číslo Respektu vyšlo, jsem dostal zajímavý názor emailem, na Lupě se dnes zase rozvinula zajímavá diskuse, zvláště vtipné je hledání nejlepšího “to je jako kdyby“, který by podepřelo ten či onen názor.
Na závěr sloupku jsem napsal, že ukrást notebook není stejné jako ofotit si knížku. Pokud mohu citovat z názoru, který jsem dostal emailem a jeden komentář (není to náhodou zásah do autorských práv a možná i listovního tajemství?):
…připadá divné vyhýbat se dle mého soudu jednoduché rovnici “chci číst = koupím si to”. Počínat si jinak, znamená prostě krást.
a
Aha, takže když si z toho notebooku třeba překopíruji celý jeho obsah na flash disk, tím pádem ho fyzicky neukradu, jen si z něj vezmu data, tak už to bude OK, že? Taky už ho nebudu potřebovat jako nosič. Jako s tou knížkou, tu taky fyzicky neukradnu, jen z ní dostanu data.
Že onen příměr kulhá ukázal v diskusi i někdo jiný, zajímavé to však je jako ukázka toho, kde se nachází dnešní uvažování o autorském právu a duševním vlastnictví. Shodou okolností o tom skvěle před pár dny psal Jaroslav Borovička (ještě jednou doporučuji přidat si jej ke sledovaným blogům, píše pěkně, často a o zajímavých tématech). Ve spotu Práva k duševnímu vlastnictví nejsou majetek srozumitelně vysvětluje, proč ochrana těchto práv může být pro společnost neproduktivní a nesmyslná. Hlavní tezí je, že cílem této ochrany je poskytnout prvnímu autorovi-vynálezci adekvátní odměnu, aby lidé měli vůbec motivaci něco vymýšlet. A že už od okamžiku onoho stvoření je ona ochrana pro společnost ztrátou, že má smysl pouze jako motivace pro další.
A to je myslím ten správný úhel, jak bychom se na duševní vlastnictví měli dívat - jako na relativně nový institut, který nemá vůbec nic společného s vlastnictvím v obvyklém smyslu. Abych citoval: “Ve skutečnosti se nejedná o nic jiného než o práva na státem uznaný monopol.” Společnost by měla usilovat o co nejvýhodnější úspořádání a není nijak dáno, že autorské právo musí existovat, nebyl by žádný hřích jen třeba jednou i úplně zrušit, pokud by to bylo účelné.
Jaroslav Borovička však píše zvláště o duševním vlastnictví ve smyslu patentů apod. Autorské právo k uměleckým dílům (či jak to pojmenovat) jsou však v principu něčím jiným a stejná argumentace zde selhává. Společnost nemá žádnou hmatatelnou ztrátu z toho, že někdo vyžaduje peníze za svou písničku. Chybí zde ono morální ospravedlnění, že je tím podvazován pokrok, každý si může nazpívat, natočit a napsat vlastní dílo, nemusí “krást”. Samozřejmě existují i spory o ukradenou melodii apod., ale to je okrajová věc.
Stáhnout si písničku z LimeWire nebo Centra, když si jeho autor nepřeje, nejde ničím obhájit. Nechceš nebo nemůžeš platit - tvůj problém. Naříkat, že “kdyby ceny byly rozumné a nakladatelství jen nehonila zisk” neobstojí - je zde nabídka, ber, nebo nech ležet. Jenže. Jenže lidé se chovají jinak, masivně a průřezově. Kašlou na podobné argumenty a prostě stahují, kopírují, sdílejí. A když najednou krade tak či onak úplně každý, když už existují i daně z krádeže (tedy poplatky za kopírky a vypalovačky) a když už to ani vlastně téměř nikdo za krádež nepovažuje, pak to asi krádež přestává být. A je jedno, co o tom soudí nějaký zákon, právo je jen jedním zdrojem společenských norem a jeho autorita je dáná zejména ochotou lidí jej respektovat.
Proč se tohle děje? Proč se milióny lidí stávají zločinci? Protože se změnily podmínky trhu a stará média si to odmítají připustit či prostě jen zoufale doufají v co nejdelší pokračování současného stavu. Je smutné sledovat, jak nepružné tyto společnosti jsou, s jakou hrůzou sledují rozvoj digitálního světa. Místo toho aby se vezly se svými zdroji na vlně pokroku, snaží se mu zuby nechty bránit. A konzumenti nemají jiný nástroj, jak dát najevo svou nechuť, než je prostě obejít. Hudba není komodita, když se vám líbí Pet Shop Boys a nevyhovuje vám jejich cenová nabídka, nemůžete jít vedle a koupit si místo toho 10 MB Shakiry. Ostatně i proto jsou nahrávací společnosti vesměs tak soudržné, konkurence má pro ně smysl ve vztahu k umělcům, ne zákazníkům.
Co se dnes děje je tedy prostý důsledek neschopností producentů adekvátně zareagovat na fundamentální změny ve formách distribuce. Není pravda, že v novém uspořádání není možné motivovat ke tvorbě, že bez přísné ochrany autorských práv zde neexistují modely, jak na tvůrčí činnosti vydělat. Že je staré společnosti nevidí či jim nejsou dostatečně dobré, je jejich problém, dříve či později jejich neschopnosti využije někdo nový a nahradí je podobně jako s příchodem digitálních foťáků ustoupil do pozadí kdysi všudypřítomný Kodak. Ostatně kdo může popřít, že právě v dnešní době dochází k boomu produkce veškerých děl od textových až po videa, že právě dnes se toho produkuje o řády více než kdykoliv dříve?
V diskusi na Lupě kdosi přirovnal odpor nakladatelů k projektu Google Book Search k nenávisti písařů proti knihtisku - a to je myslím přesně ono. Až si příště zase něco stáhnete, nemějte ze sebe špatný pocit. Když něco dělá každý, nebývá chyba v lidech, ale v pravidlech. Zákazníci dali najevo, jak si budoucnost autorského práva představují. Nyní je řada na producentech a zákonodárcích. Smrt autorského práva není nikde v dohledu. Jeho radikální přeformulování je ovšem nevyhnutelné.
Tags: autorské právo, google, google book search
Tweet
David Antoš
Loading ...
June 23rd, 2007 at 1:31
“Není pravda, že v novém uspořádání není možné motivovat ke tvorbě, že bez přísné ochrany autorských práv zde neexistují modely, jak na tvůrčí činnosti vydělat.” — tento článek jsou bohužel jen obecné kecy, protože nenabízí žádné řešení.
Fakt je ten, že pokud by byla uzákoněna krádež SW, jakou motivaci by měl třeba Microsoft naprogramovat Windows Vista, a nezůstat u Windows 3.11. Žádnou? Přesně…
Naopak, autorské dílo vyžaduje MNOHEM větší úsilí než výroba rohlíku, když ukradnu hodně rohlíků, jdu do vězení. Když ukradnu pár knih, musím jít také to vězení. Autorské právo je nezbytně nutné provázat s trestním zákonem, stejně jako je tomu u hmatatelných věcí, jinak se v něm zastaví rozvoj.
June 23rd, 2007 at 13:46
Radek Hulán:Co třeba reklama? Je mnoho freeware SW, za který se neplatí a přesto je firma, které jej vyvíjí výdělečná. Viz AOL a jeho ICQ, které ti cpe reklamu kam jen může. Sice je rozdíl vyvíjet ICQ a Vistu, ale princip zůstává stejný…
June 25th, 2007 at 10:37
Ten první článek o vzpouře na Diggu mi přišel neskutečně dumb(ed down).
June 25th, 2007 at 12:31
Vaněk: Tak aspoň děkuji za upřímnost. A budu předpokládat, že explicitní uvedení prvního sloupku znamená, že druhý už byl lepší.
June 26th, 2007 at 16:27
Pochopil som to správne? Prvá myšlienka: Keď niečo vymyslíš/vytvoríš, nesmú byť (tak je to predsa výhodné pre spoločnosť) výnosy viazané len pre teba, ale môže na tvojej myšlienke, knihe, peničke, SW zarobiť ktokoľvek. (Mám sto chutí tvoj sĺpček systémom ctrl C,V uverejniť na svojom blogu ako test, kto a ako sa prvý ozve. A prímy z reklamy si samozrejme nechám.)
A druhá myšlienka: ak všetci kradnú, treba zmeniť zákon. Len netušíš ako.
Takže keci, keci a keci… A ešteraz keci. Ale neskutočné! Alebo predsa len som v článku prehliadol konštruktívne východisko? Mám to chápať inak?
June 26th, 2007 at 19:02
Ad 1) V podstatě ano, ostatně to ani dnes nikdo nerozporuje, proto práva k duševnímu vlastnictví expirují, zatímco když si koupíš dům, bude tvůj i za 2 století. Proč by to, že něco objevíš, mělo zaručovat výhradní, monopolní zisk? Z pohledu společnosti existuje jen jediný důvod - aby lidé byli motivováni něco tvořit. Takže jde “jen” o vyvážení mezi náklady na ochranu autorských práv (tj. o co se přijde tím, že ostatní jsou tebou omezováni) a užitkem plynoucím z motivace k tvorbě.
Ad ctrl+V) Když uvedeš zdroj, já nemám problém.
Ale to samozřejěm nelze použít jako obecnou argumentaci. Přesto Internet ukazuje, že když lidé investují pouze svůj čas a ne “fyzicky existující” majetek, jsou často ochotni něco dělat i bez odměny. Prostě to tak je, to je otázka na psychologa.
Ad 2) Pokud společnost kolektivně ignoruje pravidla, která si sama dala, pak se asi stávají nesmyslná a měla by být uvedena v soulad s realitou. Jak? Asi je na čase přizpůsobit legislativu realitě. Ostatně stejně to přijde, jen co se dnešní generace stahovačů dostane do vlivných funkcí. Pokud se legalizace stahování hudby stane z okrajového tématu hlavní otázkou voleb tak, jako se dnes podobným vývojem přesunula ekologie do středu pozornosti, prostě se politika přizpůsobí. A jak? Uvolněním ochrany duševního vlastnictví, omezení lhůt expirací, omezení okruhu toho, co si lze patentovat, může přijít i cenová regulace.
Umělci jednoduše nemohou chtít žít z prodeje CDček, když je už nikdo nechce, budou muset najít jiný model své existence. A nic se s tím jednoduše nedá dělat, změna podmínek nutí změnu modelů. Pro mě je důležité, že to není nijak explicitně nemorální (prčo by mělo, nic takového neexistuje) a že není vůbec jisté, že to povede ke zhoršení nabídky. Protože internet na jedné straně ničí jeden obchodní model, ale přináší nové metody, nové možnosti. Jaké? To skutečně nerozebírám, jistě najdeš desítky úspěšných příkladů projektů zaměřených na tvůrčí činnost, mně stačí obligátní YouTube, ačkoliv lepším příkladem by byly blogy. Kvalita produkce se díky internetu rozhodně rozšiřuje co do objemu a myslím, že se postupně zlepšuje i co do kvality.
June 26th, 2007 at 22:54
ad1: Sám si proti:”to je jako kdyby” tak sem neťahajme domy. Proste si vytvoril článok ja ho Ctrl C a V. Žiaden zdroj. Žiaden odkaz. Proste skopírujem a využijem. Získam nový obsah, nový trafik, nové kliky na moje adsense. Urobím lepší marketing, vyberiem takto obsah od viacerých autorov a potom to celé ako obsahový web s vysokým GTPR predám nejakému SEO nešťastníkovi. Spoločnosťou to bude akceptované ako štandard… Prečo by tam mal byť odkaz na teba? Skopírovať článok nie je ako ukradnúť laptop… V tomto sa naozaj nezhodneme, toto nepovažujem za normálne.
Akonáhle sa zdielači a sťahovači dostanú do pozícii, kde budú tvorcami a budú mať možnosť vlastniť duševné hodnoty, kapry si svoj rybník nevypustia. (bludný kruh)
Áno CDčka nikto nechce, ale ľudia chcú hudbu. Pokiaľ ju nikto nevytvorí, nebude čo počúvať. Aby ju niekto tvoril, musí mať pokryté životné potreby, teda musí dostať za svoje myšlienky zaplatené. Nepovažujem za normálne tvoriť vec A a dostávať peniaze za vec B (napríklad uvedená forma reklamy kde dokonca za to čo dostáva konzument platí tvorcovi niekto tretí). To nie je normálne. Preto, keď povieš A, že zahoďme staré modely, že sa prežili, tak naozaj treba prísť s návrhom modelov nových.
Cenová regulácia? hm… Skrátenie expirácii, myslím, že toto je cesta.
Myslím, že si utopický socialista. Myslel som, že tí už vymreli. Hladom
June 26th, 2007 at 23:48
Ad 1) Nikoliv, já přeci netvrdím, že duševní vlastnictví prostě přestane existovat. Proto mám hypotetickou možnost klást si nějaké omezené podmínky, protože se třeba domnívám, že v této úrovni se v budoucnu autorské právo ustálí, v nějaké formě Creative Commons.
Ad živobytí) Nemyslím si, že by autoři kvůli internetu začali umírat hlady. Příjmy lze vykompenzovat jinak. Je to dost různorodý balík věcí, tak to nemá smysl hodnotit všeobecně, psaní článků je něco úplně jiného než zpívání a třeba malování obrazů, proto pro každý případ se asi ustálí jiný systém.
Ad socialista) Kamarád by měl radost.
Kdepak, jen vidím reálně, kam se ochrana autorského práva ubírá (do nikam) a také, že to dosud autorskou tvořivost nijak nenarušuje, naopak je dnes tak rozsáhlá jako nikdy. Jsem se tedy JIST, že autorské práva bude v budoucnu výrazně omezeno a MYSLÍM SI, že to možná nebude na škodu věci. A mimochodem - nemyslím si, že hájit či kritizovat duševní vlastnictví je věc pravice/levice, z obou stran lze najít argumenty pro i proti.
June 27th, 2007 at 14:35
“Áno CDčka nikto nechce, ale ľudia chcú hudbu. Pokiaľ ju nikto nevytvorí, nebude čo počúvať. Aby ju niekto tvoril, musí mať pokryté životné potreby, teda musí dostať za svoje myšlienky zaplatené. ”
Jedno malé tajemství: Prodejem nosičů se uživí pouze mainstream umělci. Nejen protože OSA je zločinecká organizace a Janda (nic proti samotné tvorbě Olympicu, narozdíl od Jandy osobně), který si za tuto zločineckou činnost pořídil (minimálně ve své době) nejlepší studio ve střední evropě. Ve skutečnosti to funguje takto: Top mainstream umělci se živí prodejem nosičů a živá vystoupení nedělají pro peníze, ale právě pro podporu prodejů. Všichni ostatní to mají naopak. Příjmy jim jdou z živého hraní, komerční tvorby (jingly aspol.) a případných licencí. O tantieny je okradou právě ti top mainstream “umělci”. Věřte mi! A zdaleka to neplatí jen u nás - výborné čtení na toto téma má třeba BBC na svém webu One Music.
Ano, entertainment sektor POTŘEBUJE jiný obchodní model, jinak zemře.
June 27th, 2007 at 15:25
[...] také na Lupě v rubrice, které se David podle svých slov dosud úspěšně vyhýbal. Více na Jilm.cz. David Antoš – ač se to na první pohled nemusí zdát – patří k těm několika málo [...]
July 2nd, 2007 at 0:29
piki: takže všichni, kteří si myslí, že v oblasti autorských práv by se mělo něco změnit, jsou utopičtí socialisti? tak to pardon…
myslím si, že ten příměr s tiskaři / písaři je docela trefný. kopírování je realita, a nemůžeme přeci pozavírat polovinu populace. hony na piráty v podání organizací jako je RIAA jsou kontraproduktivní. pokud nebudeme prodávat CD, neznamená to, že umělci nic nedostanou. existuje řada rozumnějších modelů: už kupování na iTunes je pokrok, ale technologie už umožňuje mikroplatby, a není důvod, aby v blízké budoucnosti nemohlo placení fungovat na principu - jedno přehrání = jeden cent. rozdíl mezi pevným diskem uživatele (kam si “nelegálně” stahuje) a sdíleným prostorem na internetu bude brzy minulostí. když jsou data všude a nikde, jiné modely prosazování autorských práv jsou nevyhnutelné.
nehledě na to, že prosazovat stávající úpravy autorských práv není primárně v zájmu umělců/autorů, ale mezičlánků mezi nimi a koncovými zákazníky.
August 3rd, 2007 at 6:48
[...] také na Lupě v rubrice, které se David podle svých slov dosud úspěšně vyhýbal. Více na Jilm.cz. David Antoš – ač se to na první pohled nemusí zdát – patří k těm několika málo [...]
September 30th, 2007 at 12:13
Dobrý den,
Mám záznam sportovního utkání, který vysílalo několik set stanic celého světa. Určití lidé projevili o tento záznam tohoto utkání zájem. Když bych tento, tehdy volně dostupný záznam prodal - bylo by to porušení autorských práv ? Záznam mělo právo vysílat několik set stanic, po tomto vysílání jej už mohly volně reprodukovat v upravených ( sestříhaných ) podobach jakékoli jiné stanice.
Děkuji za odpověd
FidoNet
October 19th, 2007 at 23:11
[...] autorském právu jsem zde již psal. Kritizoval jsem přístup starých mediálních společností k novým digitálním možnostem. [...]