19. 10.
O autorském právu jsem zde již psal. Kritizoval jsem přístup starých mediálních společností k novým digitálním možnostem. Piki mi tehdy napsal, že jsem utopický socialista. A že když neukážu, jaké že jsou ty nové obchodní modely, neměl bych se do diskuse vůbec pouštět. Neuplynulo mnoho času a jeden mediálně vřele přijatý alternativní model se objevil. Radiohead nechává stahovač zaplatit jakoukoliv částku podle jejich volby. Tuto a jiné možnosti zjevně sondují i další interpreti. Má interpretace je taková, že příjmy z nahrávek klesly na dostatečnou úroveň, aby pro muzikanty (a snad i nahrávací společnosti) začalo být zachovávat status quo prostě nevýhodné.
Zaplať, kolik chceš
Na rozdíl od Tylera Cowena z Marginal Revolution bych přístup Radioheadu viděl jako univerzálně použitelnou cestu. Možná půjde najit i něco lepšího, ale z dosavadních nápadů se mi právě dobrovolná libovolná platba zdá být nejrozumnější. Lidem, kteří jsou ochotni zaplatit i víc než obvyklý dolar za písničku, dává možnost poslat svému oblíbenému zpěvákovi podstatně více. Pro koho je dolar příliš, ale něco by přeci jen byli ochotni platit, ten možná místo současné nuly pošle aspoň něco málo. A kdo neplatí z principu - ten tak stejně dělat nezačne a vzhledem k nulovým (či velmi nízkým) distribučním nákladům je výhodné poslat mu nahrávku i tak.Třeba si zajde na koncert, třeba o tom poví někomu dalšímu.
Tuto mou vizi ohrožuje jeden faktor. Prohlášení samotného autora, že lidé za jeho hudbu platit nemusejí, když nechtějí, neplacení legitimizuje. I to, kdo dnes poctivě kupují originální CDčka, protože “kopírování zabíjí hudbu”, s tím dost možná přestane. Legalizací stahování zadarmo se může definitivně nahlodat pocit, že zaplatit za dílo je normální. Jenže - tato diskuse je už tak trochu mimo. Stahovat/nestahovat mohli lidé váhat v době Napsteru před mnoha lety. Dnes už pocit “hudba je zadarmo” sídlí hluboko v přesvědčení spousty posluchačů.
Jak by tedy hudební obchod budoucnosti mohl vypadat? Předně by to chtělo dokonalý systém mikroplateb, aby nakupování bylo stejně jednoklikovou záležitostí jako P2P sítě. Pokud k tomu bude nabídka zahrnovat většinu produkce, katalog bude přehledné a bez spamu a virů a rychlost stahování bude garantována, může nějaký oficiální distribuční model uspět. Mělo by to však přijít brzo, zatím jsou hudební vydavatelství ve vlaku vývoje s několikaletým zpožděním.
MP3 není Mercedes
Glosu mi oparafrázoval Vít Meloun, jen hudbu nahradil Mercedesy. Uvízl přitom podle mého názoru v obvyklé pasti přirovnávání. Argumenty “to je jako kdyby…” strašně často selhávají, protože jen málo jevů má tak shodné podstatné charakteristiky, aby jejich záměnou nedošlo k posunutí celého problému. A zrovna rozdíl mezi MP3 souborem a Mercedesem je odhalitelný velmi snadno:
- MP3 je digitální záchycení hudebního díla, Mercedes je konkrétní fyzická věc od jistého výrobce.
- Cena výroby samotného MP3 jsou nula, veškeré náklady spočívají ve “vývoji”. U Mercedesu je vývoj jistě také důležitý, ale vyrobit pak samotné auto pořád něco stojí.
- MP3 je možné libovolně replikovat, Mercedesy zadarmo vyrobit nejde a ani garážový kutil to nesvede.
- Pokud si koupíte Mercedes, kupujete si konkrétní objekt. Koupí písničky si kupujete právo ji poslouchat, nic víc. S Marcedesem můžete dál udělat cokoliv se vám zachce - nalakovat ho, přestavět na traktor, rozmontovat, prodat. Koupíte-li si písničku, nic takového dělat nemůžete - nemáte možnost ji třeba darovat dál.
To jsou dost omleté argumenty. Vít Meloun jako ekvivalent DRM “ochrany” používá zamykání auta. Takže systém bránící uživateli nakládat se svou písničkou, jak chce, a pouštět si ji, kde chce, má být ekvivalentem ochrany před ukradením majetku někým třetím? Ne, auto skutečně není MP3 a nemá vůbec smysl o tom takto uvažovat.
P2P sítě prospívají společnosti
Že autorské právo, jak je dnes ukotveno, je masivně respektováno je empirický fakt. Jinou otázkou je, jestli kvůli tomu máme brečet. Cílem práva a jakýchkoliv společenských struktur a pravidel by mělo být zlepšení života, řekněme “maximalizace užitku”. A jaké pojetí autorského práva je v tomto ohledu nejefektivnější je jedinou legitimní otázkou.
“Užitek” přinášející umění je těžké vyjádřit - co vám poslech dobré hudby vlastně přináší? Dejme tomu, že nějaký ten “dobrý pocit”. A čím je “dobrý pocit” určen? Kvalitou a kvantitou hudby. Kvalita je přitom subjektivní věc - pro mě je to O-Zone, většina z vás si asi vybere něco jiného.
Pokud jde o kvantitu, není co řešit. Tolik hudby jako dnes nikdy dostupné nebylo - internet udělal z distribuce hudby chvilkovou záležitost a získat přes P2P stovky hodin hudby během pár dnů je mimořádně jednoduché. Hudba je dnes všude, každý druhý má na ulici v uších pecky.
Kvalita se posuzuje hůře. Mohlo by ji stahování poškodit? Možné jsou dva způsoby, jak by se to mohlo přihodit. Možná produkce špičkové hudby vyžaduje extrémní náklady. Třeba u filmů tomu tak opravdu je - velké trháky bývají extrémně drahé a razantní zásah do příjmů producentů by jejich tvorbu mohl znemožnit. Jenže, je tomu tak i u hudby? Skutečně hudební “trhák” předpokládá závratné investice na hranici únosnosti?
Pak tu je ještě možnost, že by hladovějící umělci radši začali dělat něco jiného a hudba prostě přestala vznikat. I to se mi jeví jako lichá hrozba - malé skupiny z nahrávek nežijí ani dnes a ty velké získají dost i z modelu typu Radiohead, koncertů, plakátů. Najít kategorii interpretů, kterým by stahování zničilo život je opravdu těžké. Ostatně tržby z nahrávek klesají rychle a dlouhodobě - a zaznamenal někdo úbytek hudební produkce?
Je-li díky výměnným sítím hudby více a kvalita zůstává stejná, společnost si pomohla. Ke konstatování, že autorské právo dříve či později bude nevyhnutelně změkčeno, tak můžeme přidat i hodnocení - je to dobře.
Tags: autorské právo, hudba, radiohead
David Antoš
Loading ...
October 20th, 2007 at 15:15
Článek jsem celý nedočetl, jsem teď připojen v jedné “internetové kavárně” a nemám moc času. Omlouvám se tedy, jestli budu “mimo”, po víkendu se rozepíšu trochu hlouběji.
Všimněte si, prosím, že v článku - zcela záměrně - není žádný závěr, jako “Stahování hudby je nemorální”, a podobně. A není tam z jednoho prozaického důvodu: já si nic takového nemyslím! Sám občas nějakou hudbu stahuji (i když už minimálně), a nehodlám líbivě dělat, jak jsem “morální”.
Já sám taky nemám rád DRM. Ovšem existují lidé, kteří jsou tupě proti jakékoliv ochraně, a z jejich argumentace v podstatě vyplývá, že nemají žádnou úctu k duševnímu vlastnictví a ochrana jim příjde jako drzost; spíše o tom jsem v článku psal, a třípísmenný název ochrany je spíše náhodný.
A tak dále. Prostě a jednoduše, když vezmu písničku jako zboží, které někdo vyrábí, někdo distribuuje a někdo prodává (touto optikou se podívejte na celý článek), příjde mi normální za něj platit. A postoj lidí, kteří toto nechápou a ještě hlasitě řvou, jaká je to drzost (vás tím nemyslím, mluvím obecně), se mi nelíbí.
Článek byl spíše zamyšlením a popudem k diskusi, nikoliv něčím odsuzujícím, jak jej mnozí interpretují. Více po víkendu :-).
Hezký den!
October 20th, 2007 at 16:09
Ale veď uvedený model stavia na tom, že sa strikne očakáva, že skladby bude poskytovať na stiahnutie bude majiteľ autorských práv a lebo ním delegované subjekty. Toto nie je nový obchodný model založený na inom poňatí autorských práv.
Takže zase nič!
October 21st, 2007 at 0:29
Radiohead akceptuje, že lidé za nahrávky platí, jen pokud se jim chce. Takže to nic striktního neočekává - lidé stahující zadarmo z P2P by za album stejně nezaplatilo vůbec nic, nebo jen minimum. Nemluvě o tom, že model samotné distribuce a plateb není nemožné oddělit. Pokud přístup Radiohead v sobě neobsahuje úplně jiný přístup k vymáhání autorských práv, pak co jiného?
October 21st, 2007 at 16:14
Má (poslední) reakce:
http://vit-meloun.net/item/a-mercedes-bude-zadarmo#comment278
Hezký den.
November 9th, 2007 at 18:54
Co to ten blb pise? Stahovani hudby rozhodne neni to samy jako kradeni aut to je kazdymu soudnymu cloveku jasny! Stejne si myslim ze nahravaci spolecnosti stejne rejzujou a hudebnici s toho maj hovno. Sory za to ze jsem sprostej. Ja to psal k nemu a on mi vsechny komentare smazal.
January 30th, 2008 at 1:04
Podobenství o nafouknutých bublinách o šesti dějstvích
1.Přichází muzikant na pódium:
“Tady stojím a hraju a Ty za to prostě platíš.”
2.Přichází rádio, gramofon, magnetofon:
“Tady se to nahraje a nakopíruje a Ty za to zaplatíš.”
3. Přichází video, TV (a playback):
“Tady se to nafoukne… Ohromná bublina! A Ty za to zaplatíš.”
4. Přichází internet:
“Tady se to všechno pytluje a Ty za to tady zaplatíš a tady ne…”
5. Přichází ten, který nafukuje bubliny a řve:
“Kopírování zabíjí hudbu!”
6. Přichází muzikant na pódium…