27. 08.
Po dlouhé době jsem si koupil nějakou knihu. Chodím do knihkupectví rád, ale většinou si na všechno počkám a půjčím z knihovny - máloco člověk po prvním přečtení opět otevře, tak proč to někde skladovat a platit. Tentokrát jsem zavadil o Klausovu knihu Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima, nebo svoboda? Přesně takové věci si má smysl kupovat, protože se jedná o úplně nový titul a má vysoce aktuální smysl. Dvě stovky za onu útlou knížku v drobném formátu a s písmem pro slabozraké až bezzraké jsou sice naprosto nepřiměřené, ale budiž.
Přečíst si Klausův pohled na globální oteplování, vesmír a vůbec mě motivovala trochu jízlivá touha zjistit, jestli to bude opravdu taková slátatina jakou jméno autora i téma slibují. Nevím přitom, do jaké míry je můj výsledný dojem určen názorem, který jsem si na knihu udělal ještě než ji vůbec otevřel. Ovšem i když člověk trpí předsudky, občas je o to více překvapen. Klaus nepřekvapil ani v nejmenším.
V kostce
Kdybych měl celou obsah celé knihy shrnout do jedné věty, vypadala by asi jako: Arogantní útok na kohokoliv, kdo jen slůvkem zavadí o pojem globální oteplování, patlající dohromady spoustu vytržených citátů vesměs pochybných autorit popírajících samotnou existenci oteplování jako výsledku lidské činnosti a pár nijak či velmi slabě podložených argumentů, proč se globálního oteplování ani jiných problémů spojených s přírodou společnost rozhodně nemusí obávat. Přičemž si nejsem jist, jestli by si tak dlouhou větu vůbec zasloužila.
Agresivní arogance
Arogance je knihou doslova nasáklá. Myslím, že jen velmi těžko najdete jednu jedinou stránku, která by někoho nezasměšňovala a neurážela. Typická větička za všechny: “Tito lidé nechápou opravdu vůbec nic.” Obzvláště půvabné jsou pak prokládané citáty, vždy patřičně označené usmívajícím se či mračícím se smajlíkem podle správnosti obsahu. Klausovi se povedlo najít opravdu pěkné věci, které z lidí s obavami o životní prostředí dělají téměř šílence toužící vyhladit lidstvo.
Environmentalismus jako fašizující marxismus
Hned na prvních stránkách se dozvíme, že Václav Klaus “už není jenom znepokojen… i on se už zlobí” a že souboj s environmentalismem chápa jako klíčový politický střet naší doby. Tato ideologie prý představuje “největším ohrožení svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity”. Je tak trochu jako marxismus se snahou o globální plánování, ale také trošku jako fašismus. A je na asi tak stejné úrovni nebezpečnosti jako občanská společnost a europeismus. Klaus nezapomíná ani zmínit svou oblíbenou tezi, že žádné stírání hranic mezi pravicí a levicí neexistuje, že pravice se jako zastánce svobody musí novému zelenému levičáctví postavit.
Pochybné zdroje
Vedle arogance je kniha protchnuta zdůrazňováním vědecké erudice autora. Již v úvodu se dozvíme, s kým vším si Klaus před sepsáním knihy dopisoval. Následně nepopírá, že kniha má spíše kompilační charakter a místo nějakého vlastního výzkumu dává dohromady informace z různých zdrojů. A zde je další slabá stránka této publikace. Z velké části je postavena na vybraných článcích a knížkách lidí, kteří mají na problematiku stejný názor jako Václav Klaus. Že se jedná o lidi z převážně okraje vědeckého světa svědčí zvláště česká jména. Vedle několika mně neznámých lidí z okolí think-tanků ODS - resp. Václava Klause - to je Martin Říman nebo velmi kontrovérzní Ivan Brezina.
Klaus spíše jako klimatolog než ekonom
Klaus velmi logicky vysvětluje, proč jako ekonom má právo vyjadřovat se i k takovým tématům. Ekonomie je vědou o lidském chování, o jejich rozhování. Má proto co říci k jakékoliv oblasti, která se nějak týká lidské aktivity. Kdyby se jeho dílo tohoto argumentu řídilo, mohlo by být přínosné. Opravdu bych si rád přečetl, jak se na dva problémy, které si Klaus vybral - globální oteplování a docházejí surovin - dívá nějaký specializovaný ekonom. Bohužel Václavu Klausovi je role ekonoma malá a místo toho se pouští na pole klimatologie. Ačkoliv to na prvních stránkách popírá, jeho kniha je zejména zaměřena na vyvracování mýtu globálního oteplování a všeho okolo. Ilustrativní je výrok: “Problematika globálního oteplování je totiž více záležitostí věd společenských než věd přírodních, jde v ní více o člověka a jeho svobodu než o desetiny stupně Celsia pohybu průměrných teplot.” Pokud by Klaus akceptoval svou roli ekonoma, nemohl by nikdy tímto způsobem o pohybech teplot hovořit. Jako ekonom nemá právo hodnotit data získávaná klimatology. Má právo uvažovat nad důsledky předvídaných změn, má právo vypočítat jejich ekonomické důsledky, má právo uvažovat o nástrojích, jak a jestli vůbec nasměrovat lidi správným směrem. Nemá právo zpochybňovat závažnost dat, která nejsou určena pro ekonomickou analýzu.
Nebojme se, ono se něco najde
Otázku neobnovitelných zdrojů Klaus řeší jednoduchým argumentem. Cituje Aransona: “zásoba zdrojů se zvětšuje s naší zásobou vědomostí”. A tvrdí, že onen lidských zdroj, který produkuje nové technologie, potřebuje jedině svobodu. Žádné přirozené limity prý lidské poznání nemá. Ceny jsou přitom určovány vzácností surovin, takže vše pěkně hladce funguje a zdroje jsou alokovány přesně na ty účely, na které to je efektivní. S vyčerpáváním jednoho zdroje dochází k přechodu na další, a tak je nesmyslné se nyní uměle a netržně orientovat na drahé zdroje typu větrníků. Environmentalistům přisuzuje maximalizaci averze k riziku, kdy bez ohledu na trade-off (něco za něco) chtějí za každou cenu opustit neobnovitelné zdroje v hrůze před jejich vyčerpáním. Je skutečně absurdní, že namísto jaderné energetiky si nyní zcela zbytečně osazujeme jakékoliv volné vhodné místečko větrnými elektrárnami, ačkoliv nikdy nebudou moci dodat žádné významné procento energie. Teze nemusíme nic dělat, on to někdo vymyslí je však vskutku bezstarostná. Budiž, ovšem je to již trochu obehraná argumentace. Nijak než na základě historické zkušenosti není zdůvodněno, proč by onen klíčový vědecký objev měl skutečně přijít v tu správnou dobu, proč bychom se neměli trochu obávat a radši zkusit výzkum trochu popohnat a vyčerpávání zpomalit. Tato otázka se mi vůbec nezdá triviální a Klaus ji jednoduše neřeší.
Neotepluje se. Pokud ano, je to normální. Pokud ne, nemůžeme za to.
Část věnovaná globálnímu oteplování je určena přesvědčením, že na toto téma žádný vědecký konsensus neexistuje. Diskuse je prý jen řízena malou uřevanou menšinou. Vzhledem k výběru lidí, o něž Klaus tuto svou tezi opírá, to nepovažuji za pravdivé. Ale i kdyby - pro ekonoma by tato otázka neměla být zásadní. Pokud k žádným klimatickým změnám nedochází, nemá o čem přemýšlet. Pokud se klimatologové domnívají, že k nim dochází, může zvážit jejich důsledky a hodnotit účelnost různých opatření vzhledem k jejich předpokládanému dopadu na vývoj klimatu. Celá tato přírodovědná oblast by však měla být mimo jeho oblast zájmu.
Místo toho Klaus vyjmenovává těch několik názorů, které globální oteplování tak či onak zlehčují. První variantou je, že se jedná o přirozený proces bez významného přispění člověka. Životní prostředí prý není statické, neexistuje žádný optimální stav, který bychom měli za každou cenu udržet. Podobně mimochodem Klaus zpochybňuje problematičnost vymírání některých přírodních druhů - prý to je jen přizpůsobování na nové podmínky ze kterých někdo těží a někdo ne a podobně to probíhá po celé dějiny Země. Klaus se tak pouští do dalšího tématu, které by nemělo být v jeho hledáčku, neřeší přitom otázku rychlosti adaptace a evoluce.
Další variantou je, že ke změnám člověk opravdu přispívá, ale rozhodně nebudou tak drastické a možná na nich i lidstvo vydělá. Klaus si dokonce dovoluje hodnotit, která z prognóz vývoje teploty je “smysluplnější” a neopomene zmínit oblíbený argument pozitivního efektu oteplení v podobě obyvatelné Sibiře. Ironicky působí kritika manipulací environmentalistů s fakty, například v podobě grafů s malým měřítkem. Když se jistá část grafu vyřízne a natáhne, působí pak změny daleko výrazněji - uváděn je příklad vývoje průměrné teploty od roku 1880. Vtipné je, že i bez manipulace jasně ukazuje, že v posledních 30 letech dochází k nárůstu teploty, který je vzhledem k onomu časovému období ojedinělý. Klaus pak u jiného grafu používá podobně manipulativní techniku. Graf s vypouštěnými emisemi je počítán s objemem emis na hlavu a skutečně ukazuje, že se v tomto ohledu posledních několik desetiletí nemění. Že se však mezitím lidstvo podstatně rozmnožilo Klaus nijak neřeší. Svou tezi, že ekonomický rozvoj znamená lepší životní prostředí, tím má potvrzenu.
Externality neexistují
V celé knize zazní jen jedinkrát slovo externalita. Klaus se přitom nijak nemáhá s objasněním ekonomického pohledu na tento jev. Právě externality se zdají být velmi zajímavým tématem, které právě s životním prostředí mají hodně společného a věřím, že se jimi řada ekonomů zabývá. Klaus se s nimi vypořádal jedním odstavcem. Externality prý světu nedominují, jejich význam je malý a prostě je není potřeba řešit.
Diskontování
Místo toho je samostatná kapitola věnována diskontování, tedy představě, že budoucnost je méně významná než přítomnost a podle toho bychom k ní měli přistupovat. Abych se přiznal, tuto část jsem příliš nepochopil, za což jsem rád. Doufal jsem, že kniha bude plná podobných ekonomických konstrukcí, nejen obehraných klišé. Pokusím se o diskontování trochu vzdělat. Pokud tomu rozumím, je to odvozeno od přístupu k penězům. Mít dnes sto korun pro vás nemá stejnou hodnotu jako mít sto korun za rok, cena peněz v čase je v zásadě určena úrokovou mírou. Jak se to dá našroubovat na “mít dnes obyvatelnou zemi a mít obyvatelnou zemi za sto let” sice netuším, ale asi to bude zajímavé.
Anarchista Klaus
Konečně klíčovou slabinou Klausovy knihy je ona adorace svobody. Tu si přitom nijak nedefinuje a není tedy zcela jisté, co má vlastně na mysli. Pravděpodobně to má něco společného s právem na libovolnou spotřebu čehokoliv, dokud na to mám peníze, a právem na špinění svého okolí v neregulované míře. Je však něco takového ještě možné považovat jen za liberální? Oblíbená středoškolská poučka zní: “Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.” Jakkoliv se mi zdá vratká, že působení klimatických změn je onou hranice se zdá být docela přirozené. Klaus přitom svůj až anarchistický přístup připisuje Hayekovi s Misesem. Ani ti však přece nepopírají užitečnost institucí udržujících systém. Ostatně takovou je třeba i policie, Klausova “svoboda” vypadá spíše jako džungle. Kvaziliberální popírání užitečnosti jakékoli centrální regulační role státu je od “prezidenta” zvláště ironické. Stálo by jistě za to dozvědět se Klausův názor na freony, ozónovou díru a způsob, jak se ji podařilo vyřešit. To jsou totiž právě ty externality, které tak jednoduše ignoruje.
Nedělejme nic. Nebo možná přeci jen něco.
V závěrečné kapitole nazvané Co dělat? si Klaus okamžitě odpovídá - nic. Oproti svému předchozímu anarchismu však něco přeci jen nadhazuje. Píše: “Zhasínejme žárovky. Nezahlcujme se zbytečnýmy “gadgets”. Nemějme největší možná auta. Neříkejme veřejné dopravě “socka”, což mě osobně opravdu uráží.” A zmiňuje také zážitek z Japonska, kde mu nabídli francouzskou vodu Evian. Nejsou to však vše příklady oné nejlepší možné efektivity zajištěné oním bezchybným trhem? Není jsou to právě tržní ceny, které vedou v Evropě k prodeji mobilů, které byly vyrobené v Asii a smontované v Americe? Není to ten důvod, proč dovážíme hrušky z Číny, hovězí z Argentiny a pivo z Austrálie? Není závěr knihy tak trochu nekonzistentní s předchozím obsahem?
Špatné jméno ekonomie
Jsem přesvědčen, že Klausovu knížku nebude brát téměř nikdo vážně a přímo nic neovlivní. Problém vidím v něčem jiném. Václav Klaus je veřejností vnímán jako profesor Ekonom. Tato společenská věda je přitom jeho činností zprofanovávána, Václav Klaus je právě onou hlasitou menšinou, o které v knize píše. Ekologickými tématy se seriózně zabývá spousta ekonomů, u nás je však slyšet pouze Klause se svou propagandistickou publikací rozsahu delšího letáku. Vůči ekonomii to není fér. Modrou planetu by si však rozhodně měl přečíst každý poslanec a senátor, který bude příští rok rozhodovat v prezidentské volbě. Ke knížce je jako příloha přidána odpověď na otázky amerického Kongresu, která se nese ve stejném duchu arogance a ignorování nehodících se argumentů a názorů. Doufejme, že to nikdo nečetl.
Václav Klaus na jednom místě cituje Luboše Motla “k oteplování dochází nejen na Zemi, ale také na Marsu, Jupiteru, Saturnu, dokonce i na Plutu”. A komentuje to: “Jeden můj přítel mi řekl, že je-li to pravda, je zbytečné psát tuto knihu. Stačilo by na 100 stránkách dokola opakovat tuto jedinou větu.” Jeho přítel měl pravdu. Opakovat na sto stránkách tuto větu by rozhodně nemělo o mnoho menší přínos.
Tags: environmentalismus, globální oteplování, václav klaus
David Antoš
Loading ...
August 27th, 2007 at 20:55
kniha s písmem pro slabozraké a obsahem, který snad přesvědčí jen slabomyslné, ale pobavila. VŠE je, zdá se, možné.
August 27th, 2007 at 21:04
Klaus je politik s vyhraněnými názory. Pořád ale jeho knížka obsahuje méně faktických nesmyslů než kvasivědecké dílo Ala Gora Inconvenient truth (např. Gore tvrdí, že pokud nesnížíme emise CO2, tak v budoucnu kvůli roztátí arktických ledovců se zvedne mořská hladina o několik metrů, přičemž i podle propočtů IPCC by to bylo maximálně o několik desítek cm).
August 27th, 2007 at 22:35
Knihu jsem přečetl, mně se líbila, je to i tím, že jsem vzděláním ekonom a Klausovi jsem tam v jeho argumentaci rozumněl. Citace nejsou od okrajových vědců, jsou to ale vědci, které neuznává v součanosti dominantní skupina vědců okolo IPCC a kteří zase neuznávají tuto skupinu. Tak už to mezi vědci chodí.
Nicméně vrátil bych se k závěru Klausovy knihy i tohoto postu - jestliže se skutečně oteplují i jiné planety a podle uznávaných měření to je pravda, co je příčinou? Naše CO2 to asi nebude… Klimatologové zastávající hypotézu o vlivu člověka na globální změnu klimatu na Zemi odpovídají, že oni jsou klimatologové, ne astrofyzikové a tudíž nemohou odpovědět. Ale to je právě ten problém - že se z debaty o globálních změnách klimatu vylučují další vědní obory. Právě vědci okolo IPCC jsou klimatologové, kteří nepracují s astrofyziky a geofyziky. A to je největší chyba současné debaty. Všimněte si, že největšími oponenty IPCC jsou především astrofyzikové…
August 28th, 2007 at 9:21
Zdravím, přiznám se, že knihu Václava Klause jsem nečetl (zavadil jsem ale o zmíněné odpovědi na 5 otázek a nijak arogantní mi nepřišly). Nemůžu se ale zbavit dojmu, že tvůj příspěvek trpí přesně stejnými neduhy, jaké panu Klausovi sám vyčítáš. Konkurenční názor už předem principiálně odmítáš a tak věcných argumentů najdeme, bohužel, opravdu jen minimum.
Pojďme se tedy dále bavit věcně. Nemám v úmyslu hodnotit osobnost pana Klause, nebo jeho styl vyjadřování apod., ale s mnoha jeho zmíněnými názory musím souhlasit.
Problém si můžeme rozdělit do několika částí:
- Existuje jev globálního oteplování?: Zde předně nejde o to, zda se za posledních několik desítek let zvyšuje průměrná teplota na zeměkouli (podle naměřených dat patrně ano, i když některé pochybnosti o interpretaci přetrvávají) a jakým tempem, ale zda je daný jev statisticky významná odchylka v kontextu přirozených fluktuací klimatu v dlouhodobém měřítku. A zde, tvrdím, neexistují žádná spolehlivá data, která by toto prokazovala. A ono je principiálně obtížné taková data získat - nemáme totiž moc s čím srovnávat… (tedy kromě Marsu, Jupiteru, Saturnu, Pluta…)
- Je člověk ten, kdo má rozhodující vliv na zmíněný jev globálního oteplování?: Zde je již podle mého názoru zhola nemožné jakkoliv otázku rozhodnout (jediné, co je téměř jisté je, že člověk NEMÁ vliv na klimatické změny na Plutu a dalších planetách…). Ale to nevadí, protože odpověď na tuto otázku je v podstatě irelevantní.
- Jakým způsobem má člověk reagovat na případné změny klimatu?: Myslím si, že tato otázka je nejdůležitější z celé problematiky. Hlavní spor by neměl být o příčinách problému, ale o způsobu řešení, pokud problém existuje. Zatímco “zelený” přístup k řešení je (možná malinko zveličuji) začít vydávat stovky miliard dolarů ročně, čehož výsledkem bude možná zmenšení teploty o jednu desetinu stupně celsia v horizontu několika příštích desetiletí (což ovšem nebude možné jakýmkoliv způsobem ověřit, že…); tyto peníze pak ovšem budou chybět při řešení skutečných problémů současného světa; “modrý” způsob řešení je více tržní - nevydávejme tyto astronomické sumy, smiřme se s tím, že se nějaká ta desetinka stupně oteplí, že s tím nic nenaděláme, a zaměřme se na řešení důsledků. Bude to mnohem levnější (a tedy tržně efektivnější).
A o tom je myslím ta svoboda, kterou pan Klaus zmiňuje.
Ještě pár poznámek bez ladu a skladu ke tvému textu:
Nebojme se, ono se něco najde: Pokud jsou např. větrné elektrárny oproti jádru a ropě tržně neefektivní (jako že jsou), tak není to tebou navrhované “zelené” zpomalování vyčerpávání v principu spíše urychlování? Pokud se zřeknu ropy v důsledku argumentu “aby nedošla”, dostávám se fakticky do situace “už došla”. Zde prostě souhlasím, že tržní alokace zdrojů je nejefektivnější. Pokud budou zdroje dražší, přejde se na jiné, případně to bude výrazně stimulovat výzkum k nalezení alternativních řešení…
Neotepluje se. Pokud ano… : Polemika s částí o oteplování viz výše. Co se týče vymírání druhů, opět nechápu, co je na něm problematického. Druhy vymíraly vždy (více než 90% jich už dávno vymřelo) a vždy vymírat budou a to s přispěním činnosti jiných druhů nebo bez. Stejnětak se budou vždy objevovat druhy nové. Nějaká sentimentalita není na místě. Pro diskusi je relevantní to, zda člověk nějakým způsobem tratí, když se mu nepodaří uměle (ono to taky něco bude stát) udržet při životě nějaký konkrétní druh…
Externality neexistují: Zde musím souhlasit s tebou - externality jsou zvláště v oblasti životního prostředí fenomén, který trh sám o sobě nevyřeší a budou potřeba zásahy zvnějšku…
Diskontování: Ono pojem “Obyvatelná planeta” není absolutní (ano nebo ne), spíše je to spojitá veličina. Principiálně jde opět o ty peníze. Správně formulovaná otázka je: “Kolik peněz bude stát zajistit určitou úroveň standardu obyvatelnosti?”. Takže se skutečně můžeme ptát, jestli je efektivní ekonomicky si zajišťovat obyvatelnost planety za 100 let v tomto okamžiku, nebo až za těch (téměř) 100 let…
Nedělejme nic. Nebo přecijen něco.: V principu není nic špatného na tom, že se dováží hrušky z Číny apod. Pokud je to levnější, tak to patrně znamená, že se při daném způsobu výroby spotřebuje méně zdrojů (např. ropy).
Špatné jméno ekonomie: Řekl bych, že uvedený citát Luboše Motla: “K oteplování dochází nejen na Zemi, ale také na Marsu, Jupiteru, Saturnu, dokonce i na Plutu” je dosti podstatný. Pokud klimatologové na Zemi naměří určitá data a astrofyzikové na jiných planetách data v principu úplně stejná, pak je to docela silný argument pro to, že se zmíněnými jevy nemá člověk nic zásadního do činění.
Mimochodem články ze zmíněného blogu Luboše Motla (lumo.blogspot.com) doporučuji k přečtení.
August 28th, 2007 at 10:41
pavel: Já na změny klimatu nemám žádný názor, na to nemám dost vědomostí v žádné z potřebných disciplín. Zajímal by mě ekonomický pohled na věc, proto jsem si vybral k přečtení Klause a ne třeba Cílka.
Problém s Modrou planetou mám ten, že v ní obsažené ekonomické argumenty jsou vesměs povrchní a vybrané podle potřeby. Zbytek knihy se Klaus zaměřuje na dokazování, že o změnách klimatu vlastně ani žádné ekonomické úvahy nejsou zapotřebí, protože neprobíhá/je přirozené/není škodlivé/nemůže za ně člověk/i kdyby snad mohl, nemůže s ním nic udělat. K tomu však nemá jako ekonom co říci. Můj osobní názor je, že by člověk měl důvěřovat vědeckému mainstreamu, když sám nemá žádné přesvědčivé protiargumenty. Je to však pro mě zcela nepodstatné, otázku existence globálního oteplování, jeho míry a důsledků na přírodu nemá odpovídat ekonom.
Ekonom má naopak řešit, co to pro společnost znamená a jak by se k problému měla nejefektivněji postavit. S tím, co píšeš, naprosto shoduji. Mé povrchní znalosti mě vedou k odporu k větrníkům a násilným akcím na snižování emisí také. Na druhou stranu umělé upravování cen ve prospěch nových technologií může podpořit jejich rozvoj. Nevidím jediný důvod věřit, že přesně v moment, kdy to budeme potřebovat, lidstvo třeba zjistí, jak na termojadernou fúzi. Nemyslím si, že v žádném případě není vhodné riziku poněkud předcházet. Věřím, že se touto otázkou ekonomové skutečně zabývají. A pochybuji, že by si vystačili s prostým: “Nic se neděje.”
August 29th, 2007 at 13:01
jilm: Souhlasím s tím, že zodpovězení otázek jako co se se Zemí stane, pokud bude teplota taková a taková, případně měření současných teplot a vyhodnocování výsledků, případně nepřímé metody na zjištění vývoje klimatu v daleké minulosti, je v kompetenci klimatologů (a příbuzných oborů). Mají na to své metody, modely atd. a bez potřebných odborných znalostí těžko můžu přijít s něčím přínosným. Mám ale za to, že největší spory se vedou o to, jaká teplota opravdu bude - tj. co vlastně ze známých dat o teplotách můžeme vyvodit o příčinách daného vývoje a o důsledcích pro budoucnost. To nejsou úzce oborově zaměřené otázky. Řekl bych, že jsou to spíše otázky interpretace dat, otázky metodologie vědy obecně. Nevidím důvod, proč by na tomto poli nemohl do diskuse něčím přínosným přispět ekonom, astrofyzik, nebo vědec jakéhokoliv jiného oboru.
Jinak k síle argumentace konkrétně Klausovy knihy se ovšem vyjadřovat nemůžu dokud (pokud) si ji nepřečtu…
August 29th, 2007 at 13:20
Ještě si dovolím poznámku - to nejzásadnější, co se diskutuje (a co Klaus v knize i napadá), je fakt, že se má zvýšit střední mořská hladina. Už to, že to je průměr ten údaj devalvuje, ale budiž, připusťme, že se to stane všude a pomineme fakt, že funguje příliv a odliv, takže pro lidi na pobřeží hladina stejně kolísá, v bouřce je výrazně vyšší bez ohledu na průměrnou teplotu planety a budeme předpokládat, že zvýšení se bude týkat přílivu v maximu.
Podle poslední zprávy IPCC se předpokládá zvýšení mořské hladiny v důsledků tání ledovců, o 14 - 43 cm. Tento údaje se každou zprávou IPCC snižuje, ale i kdybychom brali maximální hodnotu (43 cm) jako konečnou, tak pak je třeba se ptát, co s tím. Bude to znamenat nutnost přestěhovat určité množství lidí (myslím, že jde o max. miliony celosvětově). Podle Klause to je výrazně méně, než se celosvětově stěhuje tak jako tak. Navíc, což Klaus už nedodal, se jedná o populaci především v rozvojových zemích, kde nemají naše znalosti a předpisy pro stavby na pobřeží. Vyspělé země mají dávno taková bezpečnostní opatření a předpisy, že se jich to nedotkne, protože nečekají na průměrné zvýšení hladiny, ale už dávno kalkulují s bouřemi a zvýšeným příbojem.
A dostáváme se oklikou k tomu, o co jde. Zase jde o to, že na to doplatí třetí svět, který se jen množí a nemyslí na budoucnost. Máme povinnost (i jen morální) za něj řešit jeho problémy? Jsme odpovědní za to, že třetí svět ve snaze nás dohnat dělá fatální chyby? Máme povinnost sebemrskačství za jejich chyby? Já si myslím, že ne.
August 30th, 2007 at 12:38
Výborný článek! Už jsem se bál, že si tu slátaninu budu muset přečíst sám. Díky.
Přemýšlel jsem, proč je názor o neexistenci globálního oteplování tak populární. Napadá mě jediná věc: lidé se bojí, že přijdou o část svého komfortu a tak věří tomu, co jim připadá jako lepší alternativa (a hází přitom nehodící se informace za hlavu). Anglicky mluvící svět na to má výborný výraz: “wishful thinking”.
Jenom poznámka na okraj pro všechny, kteří tvrdí, že debata o globálním oteplování je stále vyrovnaná: nepapouškujete to náhodou po Klausovi a jemu podobných? Znáte jména, obory a vědeckou autoritu lidí, kteří existenci globálního oteplování popírají? Víte, co to je IPCC?
August 30th, 2007 at 12:50
Milan Machovec (1925-2003) ve své Filosofii tváří v tvář zániku (Praha 2006) píše: “… politikové všech směrů - myslí a pracují dosud zcela tradičně, uvažují a rozhodují se ze dne na den, nedovedou se dostat z tradic vytvořených staletími, především z návyku vidět nebezpečí v sobě navzájem, nikoliv tedy odjinud než zase z politiky, rozhodně ne z PŘÍRODNÍ SITUACE NAŠÍ PLANETY. (…) Musí to počkat právě v zájmu blaha lidí (v ZÁJMU SVOBODY či pokroku…”
Je zajímavé, že text knihy byl dokončen v roce 1983 a přesto , alespoň podle mého názoru, tak krásně pasuje také do situace dnešních dnů.
Klaus se ve své knize odvolává k množství odborníků, Machovec také: “..tu a tam se sice vyskytne nějaký myslitel, na tyto a podobné problémy a bolesti upozorňující - Martin Heidegger, Erich Fromm aj., v českém prostředí Jan Patočka a Egon Bondy…”
Nerada bych srovnávala, citovaní jsou spíše osobnostmi filosofie, případně psychologie, pokud ovšem může ekonom hodnotit změny klimatu, proč by totéž nemohli dělat filosofové daleko zvučnějších jmen než Václav Klaus.
Z textu knihy u mne převážil Klausův postoj k okolnímu světu a životu na planetě : “Po nás ať přijde potopa, hlavně, že budeme svobodní” (nutno podotknout, že mi ale jeho definice svobody také příliš jasná není).
Na závěr ještě jedna citace z Machovce: “Nerad mluvím o ´ekologické filosofii´- nechci filosofii jednostranně ekologizovat. Chci jen, aby byla moudrostí okamžiku. A filosofie, která si nevšimla, že významní vědci řady oborů upozorňují, že jsme velmi blízcí sebevraždě lidstva - co to je za filosofii? Žasnu, že jsou kolegové, kteří říkají: ekologie? Do toho nám nic není.” (Právo 18.8.1998)
Neříkám, že se ztotožňuji se všemi názory, které Machovec zastává, v tomhle má ale pravdu pravdoucí.
August 30th, 2007 at 20:04
klaus je kkt, nechce odsouhlasit financni vydaje pro boj s oteplovanim (stejne chcipne drive, nez dojde k potizim) a tak si stavi vzdusne zamky argumentu a urcite tuneluje pres hovada z ods finance ven, pseudoekonom jeden. Nepamatujete jak zkrachoval?
September 4th, 2007 at 20:27
Jilm: “Můj osobní názor je, že by člověk měl důvěřovat vědeckému mainstreamu, když sám nemá žádné přesvědčivé protiargumenty.”
Zjištění pravdy je většinou tak složité, že k ní spíš dojde menšina než většina. To říkal už Descartes a historie to jenom potvrdila.
September 6th, 2007 at 21:02
Nevím jakým stylem je kniha napsaná ale doporučuji přečíst si knihu Skeptický ekolog od Bjørna Lomborga.
Ta tvůj pohled na ekologii vesmír a vůbec obrátí naruby a myslím že pak budeš se spoustou věcí z Klausovy knihy souhlasit.
September 9th, 2007 at 19:32
Dobrý článek. Ale nějaký názor na globální oteplování mít musíte. Už proto, že jste schopen okomentovat tuto knihu…
October 6th, 2007 at 14:29
ad 8. Filip: Vědců, kteří jdou jinou cestou než alarmisté je poměrně hodně, Bjorn Lomborg, Holgate a Woodworth (analýzou přílivoměrů dospěli ke zjištění, že za minulé století se zvedla hladina světového oceánu pouze o cca 3.5 cm!),atd. Média ovšem mají rády senzace a proto se vezou na alarmistické vlně a dávají menší prostor realisticky uvažujícím vědcům.
October 16th, 2007 at 22:09
[...] už si o přístupu Václava Klause k ekologii myslím cokoliv, cena pro Ala Gora je opravdu směšná. Přidejte si některý z kanálů jilm.cz do RSS čtečky. [...]
October 22nd, 2007 at 12:12
to: Filip
nikdo preci nepopira nepatrny celosvetovy vzestup prumerne teploty. Jadro sporu je preci o tom zda na toto deni ma vliv aktivita lidi. Pozoruji ze prevazna vetsina stoupencu Al Gora stale nechape tuto zakladni vec.
to Jilm:
zkus si knihu precist jeste jednou, nemyslim to ironicky. Z tveho clanku vypliva, ze knihu jsi zacal cist s jiz utvorenym nazorem. Pod clankem se rozvinula velmi zajimava diskuze (diky Pavle) a myslim ze pokud si knihu jeste jednou prectes a budes nad ni premyslet nebudes jiz vynaset takove soudy…
To: xyz
***Zjištění pravdy je většinou tak složité, že k ní spíš dojde menšina než většina. To říkal už Descartes a historie to jenom potvrdila.***
…neni co dodat
February 25th, 2008 at 20:45
To Filip:
http://www.sepp.org/policy%20declarations/heidelberg_appeal.html
http://www.greatglobalwarmingswindle.com/ipcc_consensus.html
December 16th, 2008 at 11:20
Doporučil bych ti podívat se na dokument The great global warming swindle. A možná taky otevřít oči by bylo na místě. Je jednoduché stát se součástí masy, nechat se ovlivnit mediální masáži a bát se mnohých hrozivých scénářů. Ale seznámit se s fakty sám a být schopen objektivní kritiky dnes nedokáže mnoho lidí. Uvidíš sám co se bude dít v následujících letech. Podle IPCC se kupříkladu loni měla zvednout hladina moře o více jak půl metru a ejhle…2500 “předních” vědců šláplo vedle. A udělej pro mě prosím jednu věc. Rozdíl mezi tebou a panem Klausem je v tom, že ty nejsi schopen se seznámit s prací člověka proti kterému brojíš. Za vše hovoří citát klimatologa Tima Balla: “Podnebí se neustále mění… Zvykněte si na to.”