Velmi důležité je myslím vnímat tyto a podobné otázky komplexně, jako uzavřený systém. Lidé si často neuvědomují dopady změn. 2 Malé příklady.

Škoda Auto omezí výrobu a propustí dělníky. Propuštění dělníci nenakoupí produkty a služby, což znamená dopad např. i na holiče apod. Současně stejné omezení provedou subdodavatelé Škody, takže situace se nám opakuje s jejich dělníky. Ale Škoda na méně produktů potřebuje i méně reklamy, tedy, méně peněz jde i do médií. Pokud současně totéž bude platit pro více firem jako je Škoda (dnešní stav), znamená to, že řada lidí bude média muset opustit, protože se jednoduše neuživí (zatím se neprojevuje, otázka je jestli bohužel nebo bohudík). A máme tu znovu stejný efekt jako u dělníka z továrny. Samozřejmě je tu druhá strana mince, a to je zvyšování nabídky pracovní síly, a související růst perspektivnějších odvětví. V podstatě to analogie k evoluci.

Což mi připomíná, jak jsi uváděl ten příklad s těmi slepci. Vezmi si, že ekonomie je “věda o racionální alokaci zdrojů” (to není v rozporu s tím, že např. nákupní rozhodnutí může být iracionální, racionální je kalkul že se někdo např. na základě reklamy rozhodne iracionálně Čili v podstatě je to opět analogie k evoluční teorii (volba nejnadějnější varianty). Z toho je zřejmé, že např. handicapovaní musí být z tohoto systému vyňati, protože jím nemohou “být popsáni”.

Další pěkný příklad jsou daně. Ne každý si uvědomuje, že i ten stát, který má vysoké daně, peníze, které na daních vybere, nikde “nepálí”, ale pouští je znovu do systému. Možná je to trochu brutální, ale v konečném důsledku je vcelku jedno, jestli vysoké daně jdou do systému zpět přes firmy spřátelené s vládnoucí třídou (např. Skanska při stavbách dálnic), investicemi státu a státními zakázkami, přeplácením státních zaměstnanců nebo jakým chcete způsobem. V konečném důsledku ten kdo tyto přerozdělené peníze od daňových poplatníků získá je naleje zpět do systému, protože do matrace už je dnes nikdo zašívat nebude. Nakoupí za ně produkty, služby, investuje do výstavby infrastruktury, zakládá společnosti, a to vše vede na růst poptávky po pracovní síle, která následně produkuje další daně a více peněz do systému.

Je to samozřejmě určité zjednodušení, ale řvouni proti vysokým daním si tohoto často nejsou vědomi. Problém např. u daní je spíš efektivita systému který je přerozděluje a jeho obrovská vnitřní spotřeba, než samotný fakt redistribuce. Všimni si, že 99% úvah co slyšíš od vládních představitelů v různých vystoupeních pracuje pouze se VSTUPY (daněmi) a VÝSTUPY (přerozdělením). Jenže jak známo, VÝSTUP = VSTUP * ÚČINNOST (EFEKTIVITA). A právě od toho ta všeobecná rétorika úplně odvádí pozonrost. Přitom vem si jaké změny přináší na výstupu již malá změna účinnosti…

Zajímavé téma k zamyšlení - převedení státu na “akciovou společnost”. Princip už takový teoreticky je, z jsme akcionáři firmy “Česká republika”, otázka je jak kvalitní způsob od námi najatého/zvoleného managementu dostáváme. “Akciovku” zde nemyslím s konotacemi Rath-Bendl-Julínek. Zajímavé konsekvence to má i do řízení státu (rodiná firma nás všech) přes internet

Sakraš sem se nějak rozepsal, při úterku

Začnu jednoduchým empirickým faktem: průměrné reálné mzdy, navzdory prudkému růstu populace, posledních sto padesát let rostou. To je znakem převisu NABÍDKY pracovních míst. Tváří v tvář tomuto faktu (a jednociferné nezaměstnanosti) může podobné bláboly jako pan Rifkin tvrdit jen člověk bez fantazie. To proto že si dokáže představit zánik stávajících pracovních míst, ale odmítá že jinde mohou vzniknout jiná.

Co na tom, že ve všech odvětvích roste produktivita práce, a proto klesá potřeba lidí? Dokud budou vznikat odvětví nová, kde se s produktivitou začíná od píky, tak to problém není. A ukaž mi jedinou studii která by popřela fakt, že nových odvětví ekonomiky dnes vzniká více než kdy jindy

Labour intensive zaměstnání (tj. taková, kde klíčovým vstupem není kapitál, ale lidská práce) přece dnes neubývají, ba naopak. Od top-level kreativců, přes herce, hudebníky, až po pracovníky call center si lze těžko představit náhradu lidské práce strojem. Inovace a soft skills hýbou světem, a vsadil bych se, že co škodovka za poslední století propustila na dělnících, najala zpět na pracovnících R&D, manažerech atd.

Práce nemá proč dojít. I kdybychom snad vyvinuli takové stroje, které ukojí všechny naše současné potřeby, aniž bychom hnuli prstem … netrvalo by den, než by někdo přišel s novou potřebou, na kterou třeba prstem hnout bude. Lidi jsou nenasytní, a nenasytitelní. Stejně jako pracovní trh.

Závěr? Tudy ne přátelé. Svět bez práce je blbost. Člověk v skrytu duše pracuje RÁD. A když práci nemá, tak si jí vymyslí.